Canal du Midi, resp. Canaux du Midi je obdivuhodné, více než 300 let staré technické vodní dílo spojující Atlantik se Středozemním mořem. Celá vodní dálnice lemovaná košatými platany měří 593 kilometrů a kromě vlastního Cl. du Midi (240 km) se skládá z Cl. lateral a la Garonne (190 km), vlastní řeky Garonne (78 km) a delty Gironde (85 km). Vodní cesta se za staletí své existence nesmazatelně vryla do okolní krajiny a tvoří její neodmyslitelnou část. Dokonalé splynutí lidského umu a důvtipu s přírodou. Vydejte se s námi alespoň virtuálně na prohlídku životního díla stavitele a inženýra Pierra Paula Riqueta, který se bohužel slavnostního otevření stavby nedožil. Zemřel roku 1680, pouhý rok před zprovozněním celého díla.


Mapka - převzato z Wikipedie Canal du Midi - spojnice Atlantiku a Středozemního moře

   Po více než tři století let křižovaly průplav nákladní čluny, nejprve tažené koňským spřežením ze břehu, později parní kolesové "penichette". Časem i na zdejší vody dorazil vynález chrudimského rodáka Josefa Ressla a nákladní lodě přešly na pohon lodními šrouby, i když to znamenalo zvýšení ponoru. Vzhledem k tomu, že stavební hloubka kanálu byla v úseku od Středozemního moře k Toulouse pouhých 1,8m, zamenalo to první vážnější omezení v nákladní plavbě. Nicméně první vážnou ránu zasadil plavbě rozmach železnice, druhou, definitivně likvidační pak rozmach kamionové dopravy v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Poslední regulérní "cargo" plavidla opustila vody a zdymadla Cl. du Midi okolo roku 1985. Od této doby je vodní cesta doménou výhradně sportovní, rekreační a hotelové plavby. Nicméně státní správce vodního toku, společnost VNF nadále průplav vzorně udržuje pro příští generace jako funkční důkaz umu našich předků...